Únor bílý . . . .
Zimní přikrmování zvěře má v českých zemích již staletou tradici, právě péče o zvěř, jejíž neodělitelnou stránkou je zimní přikrmování, odlišuje českou myslivost od těch ostatních způsobů provozování myslivosti v celém světě. Leden a únor jsou pro zvěř kritické měsíce, musí se vyrovnat s úbytkem své přirozené potravy, musí odolávat změnám počasí a při tom všem se ještě musí připravit na nastávající jaro. Srny jsou březí od července nebo srpna minulého roku, jedná se o formu utajené březosti, kdy jsou oplodněné zárodky v klidu řádově do konce roku a jejích vývoj začíná teprve v lednu a v únoru. Zajíci se rodí již od ledna, bažanti se připravují na jarní tok. Právě v tuto dobu na veškerou zvěř doléhá souhrn všech negativních faktorů a to od počasí přes nedostatek přirozeného krmení a v neposlední řadě i k nedostatečnému klidu v přírodě. Jestliže musí zvěř přijatou potravu, respektive energii z ní získanou, spotřebovat pří útěku do bezpečí je to vlastně to samé jako kdyby byla o hladu. Při nedostatečném klidu v přírodě hladoví zvěř i u plných krmelců a to zejména zvěř srnčí, která je zvěří přežvýkavou. Počet pastevních period (přijímání potravy) je u této zvěře cca 10-12 za den a k přežvýkaní přijaté potravy potřebuje svůj čas. Čeho je mnoho, toho je příliš. A tak se může stát a bohužel se tak i stává, že slabší a méně odolní jedinci to prostě a jednoduše vzdají. Rezignují, převládne apatie a přichází pomalý konec, odborný název tohoto jevu je syndrom náhlé smrti! Z veterinárního hlediska je zhaslá zvěř v relativně dobrém tělesném stavu, bez zjevných zranění, bez zjištění nějakého nebezpečného onemocnění. V součtu všech negativních faktorů působících na veškerou zvěř přichází začátkem letošního roku ke slovu ještě jeden z těch nejhorších! A to je rekordně nízký počet hodin slunečního svitu! Bez slunce je vše odsouzeno k pomalému zániku, sluneční paprsky zvyšují odolnost a chuť organismu k dalšímu životu o boji o něj! Sluneční svit také podporuje růst paroží u veškeré parohaté zvěře. Prostě a jednoduše slunce je slunce. A zkuste si sami spočítat kolik sluníčka jsme si od začátku roku užili, jestli se nepletu tak včera dopoledne to bylo po čtvrté! Jak jsme všichni s radostí mžourali do slunečních paprsků a vnímali modř oblohy a alespoň na chvíli přestali nadávat na ty hromady sněhu. Ale z hlediska péče o zvěř měl i ten včerejší záchvěv sluneční pohody na vlastní zvěř negativní dopad. Ihned jsme vytáhli běžky a vyrazili na bílé pláně za sluncem, často v doprovodu našich psích miláčků. A tak si zvěř toho sluníčka v klidu zase mnoho neužila. Ale to je věc jiná, skutečnost s kterou asi těžko něco můžeme v rámci myslivosti udělat. Děláme co můžeme abychom zvěři ulehčili, pravidelně krmíme. V průběhu letošní zimy tj. od listopadu loňského roku do dneška bylo v honitbě Svrkyně skrmeno 17 q ovsa, 9 q ječmene, 7q pšenice, 12 q obilných odpadů ze sušičky, 3q tvrdého pečíva, 2 q krmné řepy, 20q kukuřice získané z mysliveckých políček. Dále bylo zvěři předloženo 20kg specielního medikovaného krmení, ovocné výlisky s vitamíny, jablka a samozřejmě také seno. Zkuste si jen letmo spočítat kolik to vše obnáší v korunách. Je to hrozně jednoduché počítání: výnos z mysliveckého plesu, posvícení, Mikulášské zábavy a 500 Kč z kapsy každého člena mysliveckého spolku. A tak se dobrovolně vláčíme sněhem s rancem na zádech a s cejchem vyvrhele společnosti na čele - tak alespoň jistá nejmenovaná komerční televizní společnost myslivce označuje, abychom zvěři, našemu společnému kulturnímu bohatství a dědictví dle citace platného zákona, přilepšili a ulehčili. A nutno dodat, že tak děláme rádi a dobrovolně! Co ale máme dělat když sněhem po kolena dolezeme ke krmelci a on tam není? Že to není v naší kulturní a kultivované společnosti možné? Ale je, sami se můžete přesvědčit, stačí se podívat do Statenické cesty pod Hajnicí. Z bažantího zásypu tam zbyl pouze obvodový rám, plechová střecha je neznámo kde, pravděpodobně v nejbližších sběrných surovinách! A to bohužel není ojedinělá záležitost, to samé se přihodilo bažantímu zásypu u bývalé sušičky ve Svrkyni. Co mužeme dělat, nic, postavíme nové zásypy a krmelce a budeme doufat, že při příštím krmení je najdeme na svém místě. Na závěr vzkaz neznámému dobrodinci: jsem od přírody ateista ale ve Tvém případě spoléhám na Boží mlýny a vůbec by mi nevadilo, že kořalka, kterou jsi si za perně vydělaný peníz zakoupil, by byla pančovaná!
hospodář
