Tajemství palouků, houštin a zapadlých koutů
Každá honitba je opředena pověstmi a zvěstmi o tajemném srnci s táááákovým parožím, ve skutečnosti jde ale vetšinou o zbožné přání. Letmý pohled na srnce, který se někde na okamžik mihne, vyvolá v našich představách dojem nečeho neobvyklého a lehce podlehneme šalbě a klamu(po pravdě dodejme, že docela rádi), že právě já jsem ten, kdo viděl krále všech srnců.
Často si vzpomínám na dlouhé debaty se Slávou Holým, který tvrdil, že v naší honitbě je vždy nějaký kapitální a tajuplný srnec, velice skrytě žijící, a že jenom pár šťastných a vyvolených ho může spatřit na vlastní oči. Někdy nás na přítomnost opravdu silného srnce upozorní pobytová znamení, jeho hrabánky, stopy, lože a podobně. Ale pozor, vědět o něm ještě neznamená, že jej také budeme vidět. Pouze někdy, a to ještě s nutnou přízní našeho patrona Huberta, se nám to podaří. A tak shodou všech okolností, štěstí, náhody, s přispěním sv.Huberta a hlavně díky pohotovosti fotoaparátu našeho přítele Z.H. můžeme zvěstovat všem příznivcům zeleného cechu: Návrat Krále, krále osmeráka, ať žije král!
A pozor, ruce pryč!
hospodář