Přání, touhy, zázraky a neb dokonáno jest.
V každé lidské hlavě se skrývá plno uložených přání, tužeb reálných i těch, které mají blíže k zázraku, ta moje není žádnou výjimkou. Drahně let v ní nosím představu svého vysněného koutku, koutku kam si mohu zalézt a v klidu si vyprat duši, koutku kde se budu jen tak kochat pohledem (tím kocháním jsem se nakazil od své nejdražší, ta se opakovaně kochá pohledem na svoji zahrádku). Kdo si počká, ten se dočká! Pravda, ta čekací doba se mi nějak protáhla ale stálo to za to, dočkal jsem se! Našel jsem ten svůj vysněný a vymodlený koutek, který jsem kdysi dávno viděl ve svých představách, našel jsem své Eldorádo a to díky Čendovi a jeho zeleným kamarádům. Políčko ve Svrkyňských roklích, políčko, o kterém se již toho plno namluvilo a dokonce i v poslední době napsalo. Kousek země vyrvané svému předurčenému osudu, kousek země hojně zalitý lidským potem, kousek země, který se každým novým dnem probouzí do nového života. Vylezu si na kazatelnu, uvelebím se na sedačce a jenom se tak kochám pohledem z okénka, kolem šustí kukuřice, perfektní výhled na všechny strany, pohádka! A ještě něco na závěr a klidně si to můžete i zapsat, díky tomu kochání jsem si jaksi zapoměl nabít flintu. Jistě, to víte, že ano - a kolik budu vlastně platit?
hospodář
