Noční život v honitbě Svrkyně
Noční život v honitbě Svrkyně.
Asi budete překvapení ale tentokrát to nebude ani o zvěři ani o myslivosti, i když to s tímto tématem více či méně souvisí. Staré české přísloví praví, že po tmě jsou všechny kočky černé, na druhé straně ale nevylučuje skutečnost, že i po tmě je vidět. A to, co paní tma zdánlivě skrývá, bývá často velmi zajímavé a možno dokonce tvrdit, že i značně pikantní! Máme v honitbě zákoutí a místečka, kde ten pravý život začíná až po desáté hodině večerní a někdy trvá až do kuropění a to bez ohledu na roční období. Nesvětélkují zde však staré pařezy ani se zde z mlžného oparu nevynořují tančící lesní žínky, nepase se zde jelen se zlatými parohy, hrobové ticho zde také nepanuje! To co zde světélkuje jsou obrysová světla zaparkovaného auta s opocenými skly oken, jen zdánlivě napodobujícího tanec lesních poběhlic svým rytmickým kolébáním, do okolního ticha se ozývají výkřiky a sténání před kterými by si i statečný Smolíček Pacholíček zacpával uši! Na rozdíl od pohádky, kdy se svítáním lesní žínky zmizí v mlžném oparu, jelen se vytratí neznámo kam a palouk zůstane nedotčený, tak zde se nyní povalují různé odpadky, prostředky osobní ochrany, kapesníčky a lahve od povzbuzujících lektvarů! Jediné co zmizelo je automobil! Tento večerní, necenzurovaný a hvězdičkou neoznačený program, je zde k vidění skoro každý večer. Na druhou stranu však musím ocenit, že se v naší honitbě vyskytují i opravdoví kabrňáci, stejné místo, stejné auto, pouze objekt jejich momentálního zájmu bývá pokaždé jiný. Klobouk dolů!
Příroda je mocná čarodějka, ta si poroučet nedá – tak nějak to říkávaly naše moudré babičky a věděly co praví! Dějí se opravdu zajímavé věci, to si takhle večer vylezete na strom, počkat si na obeznaného srnce a nestačíte se divit. Za soumraku to v lese zapraská a na jeho okraji se místo srnce objeví rozšafný čtyřicátník, obezřetně se rozhlédne po okolí, otočí se za sebe a se slovy: pojď, tady je to dobrý!, huláká do lesa. Z lesa se vynoří plavovlasá laňka, na sobě musela mít nějaké patentní šupoletky a než jsem se nadál byla ruka v nohavici. Seděl jsem na větvi jako nějaká koala, křečovitě jsem se držel a jenom jsem se modlil abych snad nekýchl a následně tak nezpůsobil populační explozi. Všechno šlo jako po drátkách, jak rychle se objevili tak rychle zase zmizeli a já jsem v duchu děkoval Pánu Bohu, že jsem na čekanou nevzal vnuka sebou!
Oblíbená místa těchto hrátek a kratochvílí jsou bohužel rozmístěna pěkně plošně po celé honitbě a tak si můžete vybrat. Třešňovku, kovárskou cestu, podjezd pod železniční tratí za cihelnou, Kalinova vrška, komunikaci u Lípy, Klobouk a mnoho a mnoho jiných. Co stojí za zamyšlení je fakt, že když to vím já, tak to mohou vědět i jiní a tady bych si na místě dotyčných začal dávat opravdu veliký pozor! Nic proti gustu, každý snad ví co dělá a proč to dělá. Ale když již tak činí měl by po sobě alespoň zahladit stopy a uklidit, měl bych patrně problém jak zařadit srnce s prezervativem na parůžku: odstřelový nebo chovný? Také mne již napadlo zda se nevykašlat na druhý pilíř důchodového připojištění, nepořídit si fotopasti a pořízené fotografie, včetně SPZ vozidla s uvedením data a času, pak na webových stránkách pod názvem zasukejsi.cz. nabízet do oběhu. V případě naší honitby by se mohlo jednat o zlatý důl, patrně se půjdu přeptat na živnostenský úřad co pro tento druh podnikání budu potřebovat.
Na závěr pouze jediné a platí to opravdu pro všechny: Pozor, i po tmě je vidět!
hospodář