Malé vánoční zamyšlení
Klidným a pokojným svátkům Vánoc tradičně předchází předvánoční šílení a běsnění. Záclony svítí jako nové, ve vzduchu je cítit kokos a vanilka, z kuchyně se ozývají zoufalé výkřiky na téma: nekyne to, v těstu jsou hrudky, došla marmeláda, kde jsou ořechy! Zvonek u dveří ohlašuje návštěvu, Boženka, to je ta, co má již napečených 11 druhů pečiva! A dost, spadla klec! Nejvyšší čas opustit domácí bojiště, ještě bych mohl vyfasovat nějaký ten nákup, obezřetně se po anglicku vytratit z dosahu mé nejdražší.
Popadnu flintu a mizím do revíru. Za chvilku se usadím v kazatelně, udělám si pohodlí a nedělám nic. Hlavou mi táhne všechno možné, konec roku na krku a na obzoru se již pomalu objevuje předzvěst všech možných a nemožných hlášení a výkazů hodnotících právě končící rok a plánů pro rok následující. Osobně nemám s papírováním problém ale přímo nesnáším ty různé souvislosti, které z toho vyplývají, souvislosti, s kterými nemohu i přes všechnu snahu vůbec nic dělat. Mám těch výkazů a hlášení doma desítky a desítky a v celkovém souhrnu vykazují pouze jediné. Se zvěří a potažmo i se samotnou českou myslivostí je to rok od roku horší a horší. Drobná nám mizí nezadržitelně přímo před očima, rapidně klesají stavy srnčího. Na druhé straně, tou samou rychlostí, s kterou mizí drobná, narůstají stavy černé zvěře a hlavně se neskutečným způsobem rozšířila oblast jejího výskytu. V současné době i přední vědecké kapacity v oboru změnily názor a připustily dlouho opomíjený fakt, že samotná zvěř nečelí změněnému životnímu prostředí ale prostředí neustále se měnícímu! Skutečnost úbytku drobné zvěře je přímo úměrná tomu, jak se neustále zmenšuje prostor pro její život a její životní návyky a zvyklosti. Zástavba všeho možného druhu neustále vytlačuje drobnou zvěř z jejího životního prostoru a je úplně jedno jestli jde o výstavbu satelitních aglomerací nebo logistických parků. A do těchto zmenšených prostor, stejně již nyní nestačících k jejímu zdárnému přežití, se ještě tlačíme s rekreační a zájmovou činností! Golfové areály zabírají desítky a desítky hektarů původně zemědělské plochy! Opravdu jich musíme mít tolik abychom předběhly Anglii? Ten zbytek volné přírody, který jsme zvěři velkoryse přenechali nestačí ani k jejímu delšímu živoření. Zbytky honiteb ztrácejí zákonitě svou přirozenou úživnost a hlavně nezaručují zvěři klid v žádném ročním období. Zvěř strádá, ztrácí tělesnou hmotnost a následně i schopnost řádné reprodukce. A to platí jak pro zvěř drobnou tak i zejména pro zvěř srnčí. Za posledních 10 let se průměrná hmotnost jednoho kusu srnčí zvěře v naší honitbě snížila o 3,74 kg! Kde jsou ty doby kdy se lovili srnci přes 20 kg. V letošním roce byl v revíru odloven 7 letý srnec o hmotnosti necelých 11 kg. Když k tomu ještě připočteme zvěř škodnou a hlavně černou, tak se asi ani nelze divit. A klidně můžete krmit třeba celý rok a stejně to nebude nic platné. Právě tak jako koroptev polní nevyhubili žádní predátoři nebo myslivci, tak ani za zvýšený nárůst zvěře černé nemůže pouze absence velkých šelem nebo myslivci. Změnil se způsob životního stylu, změnil se způsob hospodaření na zemědělských pozemcích a bohužel, vše souvisí se vším. A ještě jedna věc, změnila se skladba populace na venkově, na venkov díky výstavbě satelitních městeček přišlo spousta lidí, kteří mají k venkovskému způsobu života svérázný přístup. Na myslivce se většinou hledí skrze prsty a to hlavně díky našim objektivním médiím, upozornění na zákaz volně pobíhajících psů považují za útok na jejich důstojnost a ohrožení či omezení jejich občanských práv. Myslivci jsou jenom a jenom vrazi ubohé a bezbranné zvěře a je nutné s nimi zatočit! A ani náhodou jim nepřijde na mysl, že i jejich domek ze zahrádkou uloupl kousek krajiny zvěři a kousek pole, kde se po celé generace pěstovalo obilí pro náš chléb vezdejší. Když někde na venkově panímáma zařízne vykrmovanou husu tak je to hospodyňka, ale když někde myslivci odloví zvěř, o kterou se celý rok starají, tak jsou to jen a jen lumpové. Ale pro zachování objektivity nutno přiznat, že ani každý myslivec nemusí být opravdu myslivcem! Za posledních 20 let se změnilo i složení členské základny mysliveckého cechu, do řad myslivců vstoupilo plno lidí, pro které je provozování myslivosti pouze byznysem a kulisou pro různá obchodní jednání. O vlastní myslivosti nebo o lovné zvěři toho mnoho neznají ale vlastnit někde soukromý revír a pozvat někoho z VIP osob není vůbec k zahození. Znám několik také myslivců, kteří pravidelně rok co rok sloví 10-12 jelenů, začínají v Tatrách a končí na Šumavě. Jestli také chodí na brigády nebo stačí někdy nakrmit je otázkou. Myslivec od myslivce se pozná vlastně jenom podle toho, že pro jednoho je to pouze chvilková zábava a pro někoho způsob životního stylu i když oba chodí v zeleném. Dlouhodobě schází také nějaká ucelená a smysluplná koncepce řízení myslivosti. Nemám ani tak na mysli státní správu řízení myslivosti, zastoupenou krajskými úřady a jemu podřízenými složkami, jako spíše naší rodnou ČMMJ. Podle letošního dění to vypadá, že má na starost pouze pojišťovnu Halali nebo pronájem svého (našeho) majetku a na nějakou jinou činnost ji mnoho času nezbývá. Vlastně se není ani co divit, když drtivá většina jejího vedení sedí ve správních a dozorčích radách jejích různých obchodních společností. Další pikantérií v provedení ČMMJ je diskusní příspěvek jejího vrcholného představitele na okresním mysliveckém sněmu, ve kterém popisuje způsoby hospodaření ve svých třech soukromých honitbách. To aby se jeden opravdu vzteknul! Tak abych snad toho pesimismu již nechal. Budeme se těšit na Ježíška, na Štědrý den musíme ještě připravit vánoční nadílku pro zvěř a potom přijde čas rozdělování dárků. Před koncem roku budeme zpytovat co všechno jsme měli udělat a neudělali a také slibovat, sobě i jiným, co všechno uděláme v tom roce příštím. Jenom mám velkou obavu, že pro tu naši myslivost a naši zvěř toho, i při sebelepší vůli, mnoho udělat již vlastně ani nemůžeme. Tady nepomohou snad ani Blaničtí rytíři.
Omyl, jedna možnost, ta poslední, zde ještě zbývá.
Tak všichni čepice dolů, na kolena a opakujte po mě:
Svatý Huberte oroduj za nás!
Příjemné prožití Vánoc a mnoho štěstí a zdraví všem lidem Dobré vůle v Novém roce 2014 přeje
hospodář