Čtyřicet let nebo doživotí?
Čtyřicet let nebo doživotí
V roce 1974 jsem byl přijat jako čekatel do místního mysliveckého sdružení, tehdy ještě neslo název Svrkyně-Noutonice-Okoř a v zápětí jsem okusil slast, kterou poskytuje jedině sběr kamene na Skalce na Holi. Přes 400 let trvalo všem generacím dřívějších rolníků než kámen ze svých polí a políček vysbírali a pečlivě z něj postavili cesty (podle vzpomínek pamětníků probíhaly kolem Skalky a v jejím okolí hned čtyři), po té přišla doba zcelování a rozorávání mezí a kámen se záhy pomalu začal vracet na své původní místo. A nutno podotknout, že se nejednalo o nějaké kamínky ale o pořádné balvany. Některé z nich byly tak veliké, že jsme je museli rozbíjet palicemi aby je bylo vůbec možné odvézt z pole. V roce 1976 padl rekord v odvozu sebraného kamene, za jedno dopoledne se ho sebralo na 16 valníků. Nutno ale podotknouti, že se na této památeční brigádě podílelo přes 80 sběračů a to jak z řad místních myslivců tak i z řad žactva a učitelského sboru ze škol v Noutonicích a Velkých Přílepech. Čas pomalu a neustále plyne, pole se zdá čím dále tím větší a větší a člověk se ohýbá hůře a hůře ale toho kamene neubývá ani trochu. V roce 1974 jsem byl chlapec bujných kadeří, plný elánu, po letech se po poli vleču vetchým krokem důchodce, jenom ten mrcha šutr je pořád stejný. Minulou sobotu jsem završil 40 let úspěšného sběru kamene na tomto, pro mne již posvátném poli. Jako upomínku na toto historické datum jsem obdržel od kamarádů myslivců dort ozdobený číslicí 40 a nebyli by to kamarádi, kdyby mi při této slavnostní chvilce neprovedli nějakou lumpárnu, v dortu byl totiž kámen z pole, údajně prý na památku. Nevadí , i přes to Vám všem děkuji.
hospodář alias sběrač číslo 40 
