Černá zvěř - náš nepřítel?
26. 2. 2014
Nepřítel je když . . .
Oprášíme trochu prastaré rytířské zákony, zákony nepsané leč přísně dodržované po několik století. Jak se chovat ke svému nepříteli? Nepřítelem lze pohrdat, obávat se jej, vážit si ho ale hlavně bych jej měl co nejvíce poznat. Proč se stal tím čím je? Vede jej k tomu zášť, ublížil jsem mu nebo pouze využívá příležitosti, příležitosti, která se mu shodou okolností naskytla? Jak budu proti němu bojovat když se k boji rozhodnu?
Nepřítelem naší společnosti se v posledním čase a shodou okolností stala černá zvěř, tuto skutečnost se pravidelně dozvídáme jak z odborně zaměřených médií tak i z ostatních periodik. Tak nepřítele již máme a co o něm vlastně víme? Ve valné většině (a nebojme si to přiznat) toho mnoho není. Podívejme se na celou věc zrakem našeho pomyslného rytíře a snažme se být objektivní.
Máme svým nepřítelem pohrdat?
Tak to určitě ne, černá je odolná a svým způsobem vytrvalá a značně vitální zvěř, zvěř, která dobrovolně své místo na slunci neopustí. A potom, lze opovrhovat něčím, něčím co je dle platných zákonů kulturním bohatstvím této země! Tak to určitě ne, to by již zavánělo rouháním a neúctou k zákonům jako takovým.
Máme se svého nepřítele obávat?
Za určitých okolností ano. A to hlavně rychlosti jeho reprodukce a neustálého rozšiřování oblastí jeho trvalého výskytu. A když jsme mu ještě poskytli a neustále poskytujeme vhodné podmínky tak je obava a respekt před touto zvěří na místě. Neustále se zvyšující výměry pozemků na nichž se pěstuje řepka a kukuřice představují pro černou zvěř pravé Eldorado. Na těchto pozemcích se černá zvěř velmi obtížně loví, pěstovaný porost ji poskytuje dostatek krytu i přirozené potravy a černá zvěř nemá potřebu tyto porosty opustit. Bez zásadní pomoci vlastníků, nájemců či uživatelů těchto pozemků je pravděpodobnost úspěšnosti odlovu velmi malá. Jednu z mála příležitostí k odlovu poskytuje sklizeň plodin na těchto pozemcích, což ale na druhé straně zakazuje zákon, a to i na pozemcích k těmto plochám přiléhajícím. S touto skutečností je nutno bezvýhradně souhlasit, i v našich platných zákonech lze ještě kus rytířskosti občas nalézt, ostatně před plechovou a řvoucí obludou se záběrem šesti metrů, pohybující se rychlostí kolem 40 kilometrů za hodinu by utekl i sám veliký Ivanhoe.
Můžeme si svého nepřátele vážit?
Zcela jistě ano, černá je zvěř, která si vážnosti a také kus respektu určitě zasluhuje. Její chuť k životu a její vitalita je neskutečná. Bez nadsázky ji lze označit i jako zvěř statečnou a to zejména samice černé zvěře-bachyně. Kdyby si někdo dal tu práci a sestavil tabulku TOP matek živočišné říše, tak by se bachyně zcela jistě umístila na stupních vítězů. Ochrana mláďat a péče o ně by v mnoha případech mohla sloužit všem ostatním za vzor a to i lidské populaci. Bachyně se nechá klidně i zabít ale svá ohrožená mláďata prostě a jednoduše neopouští. Právě tato oddanost mláďatům představuje největší procento možnosti ohrožení člověka černou zvěří. Jestliže se z různých možných i nemožných důvodů, příčin či souvislostí nenadále a nečekaně objevíte u vodící bachyně, a ta tuto skutečnost vyhodnotí jako znemožnění možnosti útěku, tak zaútočí. Odborně se tato reakce zvěře označuje jako obava před překonáním stresové vzdálenosti.Selata svoji matku poslouchají na slovo (na frknutí nebo zafunění), bez jejího souhlasu neudělají ani krok. Největší škody na polích způsobují právě selata, která z jakéhokoliv důvodu přišla o matku. O neuvěřitelné vitalitě této zvěře svědčí její schopnost přežít i vážná poranění. Často jsou odloveny kusy černé zvěře bez běhů, bez spodních čelistí a se zjevnými a vyhojenými stopami po předešlých poraněních. Respekt si zasluhuje i rychlost z jakou se černá zvěř v případě potřeby umí přemístit z jedné oblasti do druhé, 30 kilometrů za noc nepředstavuje pro černou žádný problém, u monitoringu kusů opatřených vysílačkami byly zaznamenány vzdálenosti i přes 50 kilometrů.
Nepřítele již máme a naším nepřítelem se nestal ze zášti nebo ze závisti či jiného podlého záměru ale pouze proto, že beze zbytku využil to co mu bylo nabídnuto. Souvislé porosty polních plodin, mnoho zarostlých ploch v podobě budoucích stavebních parcel, prostřený stůl za ploty chatařských a zahrádkářských kolonií kde je vyjma víkendu klid po celý týden. Kdo z nás by nevyužil výhodnou nabídku pro vlastní prospěch? Asi všichni, tak proč nás to u černé zvěře tak překvapuje? Neprosila, neloudila, pouze se prostě a jednoduše chopila příležitosti. Je neoddiskutovatelným faktem, že černá zvěř způsobuje značné škody na zemědělských plodinách a v blízkostí obývaných aglomerací obtěžuje a vzbuzuje obavy. Na druhé straně a o tom se mluví jenom někdy (a když se to hodí) v oblasti lesnického hospodářství je možno černou zvěř označit za prospěšnou a i užitečnou. Svým rýpáním v hrabance napomáhá této biomase v prokysličování, přispívá k přirozené obnově lesa a zlikviduje plno larev, kukel, červů i různých brouků, v mnoha případech potencionálních lesních škůdců. Jenom pro porovnání, v lesním hospodářství nadělá více škody zvěř jelení nebo mufloní než zvěř černá.
Jak budu proti nepříteli bojovat?
Nepřítele máme a bojovat s ním musíme, jiná možnost nám ani nezbývá, bojujeme a budeme bojovat všemi možnými dostupnými prostředky ale zkusme si při tom zachovat alespoň něco z odlesku dávné doby rytířské. Nepořádejme monstrózní oblastní či regionální naháňky přes dva okresy když jejich výsledky budeme následně tutlat. Tyto akce nepřinesly lepší výsledek než klasicky prováděné naháňky v jednotlivých honitbách, tyto však proběhli a pravidelně probíhaly v naprostém klidu, stran zájmu všech možných dopisovatelů a překrucovatelů faktů a skutečností. Pro zachování objektivity ale nutno přiznat, že i tyto veliké, předem a halasně propagované akce jsou v jedné oblasti úspěšnější než všechny ostatní, a to v možnosti postřelení a nedohledání postřelené zvěře. Zde je tato pravděpodobnost mnohonásobně větší než u běžných naháňek. Další doporučovaný způsob boje je odchyt zvěře do lapacích zařízení, v případě černé lze již mluvit o lapacích či odchytových ohradách. Dobře, lapíme či odchytneme a co bude dál? Zvěř v ohradách a co s ní? Postřílet, udupat, zahrabat, otrávit, převézt, když ano, tak kam a za jakých podmínek, kdo to bude platit? A to stále mluvíme o kulturním bohatství této země, v tomto případě zavřeném v dřevěné ohradě! Tak z toho by se i Artušovi z Kamelotu udělalo blbě!
Rytíře nepotřebujeme, dejte nám viníky!
Podle všech dostupných pramenů viníci jsou již dlouho známí ale pro jistotu si na ne ještě jednou ukážeme, myslivci! To oni mohou za současný stav věci, podle jedné verze vystříleli přirozené nepřátele černé zvěře, medvědy a vlky, podle druhé nemají zájem černou zvěř lovit, nebo a to v lepším případě ji loví špatně a hlavně málo. Názor jako názor, těžko něco někomu vyvracet ale ještě jednou se vrátíme k regionální naháňce, na průběh této akce si stěžovali jak jednotlivci tak i různé spolky, turistické a cykloturistické oddíly protestovaly proti omezení jejich možného pohybu v dané lokalitě a v danou dobu! Neustále zvěř vytlačujeme do menších a menších prostor, které jsou po celý den vystaveny silnému ruchu ze strany široké veřejnosti, a za tohoto stavu věci je možnost lovu jakékoliv zvěře i při dobré vůli, z hlediska zachování bezpečnosti, značně omezen. A ještě jednu věc nutno zmínit a tou je náhrada vzniklých škod způsobených zvěří. Vzniklé škody jsou v drtivé většině vymáhány na uživatelích honebních pozemků na myslivcích. A nyní pozorně převedeme tuto skutečnost do absurdity: Zvěř (kulturní bohatství této země) způsobí škody na lesním porostu (vlastníkem tohoto lesa jsou Lesy ČR, státní organizace) a vzniklou škodu zaplatí myslivci (uživatelé honebního pozemku)!! Škody na státním majetku způsobené státním kulturním bohatstvím zaplatí státu jeho daňoví poplatníci, myslivci! Myslivci co jako jediní, za každou návštěvu volné přírody, na rozdíl od všech ostatních, platí státu nemalou částku. Ti samí, co z vlastních prostředků pečují o zvěř – kulturní bohatství této země. Taková je skutečnost, co si ještě položit jednu otázku, poslední, kdo zaplatí a komu, za celá uplynulá léta škody na drobné zvěři (kulturním bohatství této země) způsobené provozem na komunikacích, v zemědělství a ostatních oblastech lidské činnosti?
Možná není jasná souvislost mezi problémem s černou zvěří a odkazem na doby rytířské, rytířské pravidla rytířskou čest. Je to jednoduché, v dobách dřívějších bylo jak ze strany odborné literatury tak i z pohledu tehdejších myslivců pohlíženo na černou zvěř jako na Černé rytíře z lesa!
Něco na tom určitě bude, bylo zde zmíněno několik vlastností této zvěře, až na jednu, že i černá zvěř je svým způsobem, i přes všechno to negativní, vlastně docela krásná! Jestli se o tom chcete přesvědčit na vlastní oči tak prosím klikněte na odkaz Ze života selete v našem fotoalbu. Za krásné fotografie touto cestou děkuji našemu kamarádovi Vladimíru Petřinovi z Čími.
hospodář