Černá, úřad, fámy
Nehas, co Tě nepálí,
patrně bych se měl touto poučkou našich babiček a prababiček řídit ale nemohu si pomoci. Články v novinách, reportáže v televizi, názory znalců a expertů na černou zvěř a samozřejmostí je pravidelné odhalení viníků-myslivců!
Hezky jedno po druhém.
Černá.
Asi to bude považováno v současné době za kacířství, ale černá neudělala nic špatného, pouze se chopila nabízené příležitosti! Způsob zemědělského hospodaření, pěstování plodin jako řepka, kukuřice, slunečnice na pozemcích o rozlohách desítek hektarů! Nabídka pro černou jako ulitá! Kryt, potrava, klid. Co více můžeme této zvěři nabídnout? V průběhu růstu těchto plodin se s černou setkáme minimálně, pravidelné průseky v porostech těchto plodin jsou hudbou budoucnosti a úspěšnost odlovu černé je za těchto podmínek minimální. Další zajímavostí je skutečnost, že se v posledních letech stávají oblíbeným místem pro černou zvěř chatové osady a zahrádkářské kolonie. A opět to není nic jiného, než využití nabízeného! Pět dní v týdnu relativní klid a dostupné potravy co hrdlo žádá. Schválně se podívejte, jak jsou udržované ploty ohraničené plochy. Ale jak je za plotem jenom trochu volného místa, nějaké to křovisko nebo terénní prohlubeň je to něco jiného. Co se na zahrádce nehodí, co tam překáží, vše je pravidelně uklizeno za plot. Stará tráva, zbytky zeleniny, spadané ovoce! Zbytky trávy nebo starého sena jsou ideálním inkubátorem pro většinu larev a různých stádií hmyzu, červů, dešťovek, lákají následně všelijaké myši a myšice a to jak k hledání potravy, tak i k budování hnízd. Pro černou, jako všežravce, opět ideální nabídka. A jestli-že je v cestě k tomuto prostřenému stolu nějaký drátěný plot vůbec nevadí, pro černou není žádnou překážkou. Jak by se asi zachoval každý z nás, kdyby nám někdo sám od sebe nabídl jakoukoliv výhodu nebo přilepšení? Stejně jako černá!
Úřad.
Nehodlám nikterak zpochybňovat skutečnost, že černá zvěř způsobuje značné škody na zemědělských plodinách, při provozu na dopravních komunikacích i na soukromém majetku. To je nepopíratelný fakt a skutečnost! Stejně tak je ale skutečností a nepopíratelným faktem, že více jak polovina všech mysliveckých subjektů v republice nemá černou zvěř v honitbách normovanou! Tudíž v těchto honitbách nepodléhá mysliveckému plánování a výkaznictví! Lovit se může pouze ta zvěř, která je v honitbě normována a její odlov je plánován. Zákon o Myslivosti a jeho prováděcí vyhláška o době lovu zvěře povoluje celoroční odlov selat, samičí a samčí zvěře do stáří dvou roků, kňour a bachyně mají stanovenou dobu lovu. A tak, aby se na zamezení nebo snížení škod způsobených touto zvěří mohli podílet i myslivecké subjekty, které nemají tuto zvěř normovanou, musí písemně požádat orgán státní správy o výjimku ze zákona a patřičně ji zdůvodnit! Bez formulace (cituji): „ Žádost o povolení snížení stavů černé zvěře“ se Vaší žádostí nebude orgán státní správy vůbec zabývat nebo ji zamítne. Zdůvodňovat žádost tohoto smyslu a za současné situace je opravdu absurdní! Samotná žádost musí být podepsána jak vlastníkem, tak i uživatelem honitby. Odlov černé zvěře není právě jednoduchou záležitostí, podle posledních statistických údajů činí doba potřebná na ulovení jednoho kusu černé průměrně asi 80 hodin. Černá se pohybuje převážně v noci a její akční rádius zahrnuje desítky kilometrů uražených za jednu jedinou noc. Při pohledu z druhé strany, z výše uvedeného vyplývá, že musím mít povolení státní správy na to, abych mohl strávit 80 hodin v noci někde na větvi!
Veškerou zvěř, tak jak ji definuje zákon o Myslivosti lze lovit pouze na honebních pozemcích! Zde dochází k velmi častým konfliktům mezi chataři a zahrádkáři s myslivci. Chatové osady nebo zahrádkářské kolonie, i když leží v honitbě nebo na jejích hranicích, nejsou ze zákona honebními pozemky, a tudíž se na nich nesmí lovit. To samé platí v drtivé většině i pro parky a lesoparky v příměstských oblastech.
Hrozně rád bych věděl, jak postupují místní úřady státní samosprávy při povolování odlovu černé zvěře na nehonebních pozemcích. Povolení k mimořádnému odlovu jakékoliv zvěře na nehonebním pozemku musí vydat odbor životního prostředí místně příslušného orgánu státní správy, nikoliv tajemník obecního nebo městského úřadu. Za jakých podmínek jsou najímáni k odlovu černé zvěře komerční lovci, kdo platí jejich pojištění pro výkon práva myslivosti dle zákona o Myslivosti, kdo vystavuje povolenku k odlovu spárkaté zvěře, jak a za jakých bezpečnostních opatření probíhá případný dosled postřelené zvěře, co se stane s případně odlovenou zvěří, kdo zajišťuje její vyšetření? Platí zákony, zákonné předpisy a vyhlášky opravdu vždy, jsou závazné pro každého?
Pověsti a fámy.
Je to jenom pár dní zpátky kdy jsme se z médií dozvídali o každodenních setkáních a střetnutích široké veřejnosti s černou zvěří a to zejména na okrese Praha východ. Po několika dnech jsme se z těch samých zdrojů dozvěděli, že se jednalo o veliký podvod, dotyčný redaktor si vše vlastně vymyslel a to po údajné ztrátě zpracovaných materiálů! Ke střetnutí s černou zvěří dochází a to poměrně často. Zejména volně v porostech a lese pobíhající psi, jejichž vůdci tímto svým konáním porušují předpisy a vyhlášky zakazující volné pobíhání psů, o tom vědí své. Pes, který nemá s černou žádné zkušenosti, může za toto setkání draze zaplatit, zvláště narazí-li na bachyni se selaty. Většinou ale vše dopadne dobře a vyděšený pes hledá ztrátu svého sebevědomí a ochranu u svého pána, jenž si následně domýšlí průběh věcí a událostí právě minulých. Fantazie a nevědomost pracuje na plno, ideální to zdroj námětu pro bulvár, stejně tak jako v případě udatného zahrádkáře, který se snažil zahnat vystresovaného divočáka za své zahrádky. Takové příběhy se opravdu dějí a budou se z největší pravděpodobností znovu opakovat. Bohužel, ale ruku na srdce, za tento stav nemohou ani myslivci, chataři, zahrádkáři nebo snad senzacechtivý novináři, to my Všichni jsme změnili tuto zemi zaslíbenou, medem a strdím oplývající k obrazu svému! A tu nejmenší vinu na tom všem má černá zvěř!
Myslivost provozuji přes 40 let a s flintou na rameni jsem toho prochodil a zažil plno, pamatuji doby, kdy jsme sháněli autobus, abychom se mohli jet podívat na divočáka uloveného na sousedním okrese. Za tuto jsem získal nějaké zkušenosti a znalosti o této zvěři, o jejím chování a jejím způsobu života a rozmanitosti jejích životních potřeb. Vzhledem ke stávající skutečnosti se musíme smířit s faktem, že se černá zvěř stává neodmyslitelnou součástí naší přírody se všemi dopady z toho plynoucími. Je nutno její stavy redukovat na úměrnou výši ale také se ji musíme všichni naučit znát a respektovat. Černá je zvěř, byla zvěří a zvěří zůstane, nesnažme se ji přisuzovat vlastnosti, které nemá a nikdy neměla! Právě včera jsem si přečetl článek o tom, jak se černá přizpůsobila tlaku, který je na ni v současnosti vyvíjen, jak obětuje sele, aby se přesvědčila o tom, že je vzduch čistý a že může vyjít z porostu ven. Kdyby si dal někdo tu práci a sestavil seznam matek v oblasti živočišné říše, kdyby porovnal jejich obětavost, starostlivost, péči o potomky a jejich ochranu před nebezpečím, tak by se máma bachyně umístila zcela určitě na stupních vítězů! Nehody se stávají a i ta nejlepší matka může ztratit svého potomka, ale úmyslně jej obětovat může snad pouze netvor z rodu Homo Sapiens ale bachyně nikdy!